| Nové galerie |
 |
| Sponzoring |
|
Líbí se Ti tento web? Zasponzoruj nás libovolnou částkou!
|
| Doporučujeme |
 |
| About us |
|
Web provozuje společenství Z-net FIMPRESS Iniciativa jako nadšenecké internetové sdružení. Datové zdroje - fotografie, získáváme prostřednictvím darů, nebo sdílením ze sociálních sítí na základě otevřené licence -Creative Commons-.
|
|
Můj první sex
Jako mladý jsem přišel o panictví později než mí vrstevníci. Jako mladý zvídavý klučina jsem měl v rozmezí mezi 20-30 lety pouze dvě dívky. I přesto, že měly každá jiný osud měli pár věcí společných. Především místo, kde jsem se s nimi setkával. První byla nějaká Monika. První láska s níž jsem ale neměl žádný sex, i když jsme spolu chodili cca 8 měsíců. Byl jsem dost nevyzrálý a možná mi to měla i za zlé. Co bylo však zajímavější byl můj druhý vztah s Verčou. Verča byla tichá, ničím se nevyznačující intrvertka. No prostě podobná jako já. Byly dny, kdy jsme si povídali celé dny, ale jindy jsme skoro celé odpoledne mlčeli. Již zanedlouho jsem objevil, že ta moje Verča i přesto, že je to tichá holka s velkýma čokoládovýma očima je v posteli dokonalá lvice. Sama to tožiž o sobě nevěděla.
Oba jsme byli docela stydliví, ikdyž radar v kraťasech tikal jako atomová bomba asi 100x týdně. Verunka, jak už to často u žen bývá ráda otevírala rozhovor. Svým způsobem je to tak vždy. Žena čeká na tvořivost muže, ale on si nikdy neuvědomí, že klíčem k většině jeho chování je nějaký signál nebo gesto jeho partnerky. Moje láska se mi svěřila, že když se teda máme, že bychom si mohli udělat hezké odpoledne a trochu povýšit náš vztah, který už v té době měl 3 měsíce.
Abych dokreslil příběh je třeba říci, že jak moje první holka, tak i Verča obě bydleli na internátě jedné technické školy. Ta první zde nestudovala a pouze bydlela, ale Verča už byla místní studentka. Sdělila mi, že její spolubydlící Katka už den předtím odjela domů, protože onemocněla a ve vysokých horečkách ji Very odprovodila k autobusáku, kde pro ní přijem meďourem její otec, inženýr ostravského arcelorky. A tak Verunka měla samotný pokoj na tři možná i více dnů.
A tak mi přišla okolo 14 hod. smska: "Pelíšek je prázdný. Myška čeká. Very" Smska způsobila, že kolega v mých kalhotách se velice rychle vzepřel gravitaci zemské a ani nevím, jak rychle jsem se oblékl. Nestačil jsem se vůbec oholit (ikdyž stále není moc co :-D) a už jsem byl venku. Problém byl v tom, že na internátě, kde Verča bydlí jsou v oknech mříže, jak někde v nějakém vězení. Ale to jen ve spodních patrech v přízemí. Verča naštěstí bydlela v prvním patře, a tak to šlo. Jak to na intru bývá býval tam dohled a čas od času se tam někdo pohyboval. Soboty byly ale lepší, protože na celou budobu byl jenom jeden nepedagogický dohled a tenhle člobrda chodil po všech třech patrech střídavě. A míval zajímavý zvyk čas od času se vykecávat s vrátným, který měl puštěnou malou televizi. Takže sobota měla asi o 50% menší riziko, že nás někdo nachytá. Dodnes vidím tu představu jako naivní. Mohli jsme s Verčou jít někam jinam. Mohla svobodně chodit ven. Byla na pokoji sama a ve svých krásných skoro 19 letech měla i určitou moudrost a nadlhed.
Já jsem byl kapku zbrklý jedinec a jelikož na dámské záchodky nechodí, ani dozor, Verča mi otevřela dokořád okénko 40x40 cm. Dodnes nechápu, jak se mi to povedlo. Internat měl velkou bránu a vchod měl širokou střechu, a tak šlo vyšplhat po nízkém sloupu a odrazit se od výklenku. Já jsem byl osvobozený od tělocviku a tak jsem byl pohybově docela dřevo. A tak jsem byl v nervách a vždycky jsem čekal na moment, když se vrátných nevychluje a nedivá se ven a moment klidu, kdy ani nikdo neprocházel okolo jsem to zkoušel. Asi 4x nebo 5x jsem se snažil odrážet a vyskočit a až poslednikrát se mi to podařilo. Ruce mi příšerně klouzaly a málem jsem spadnul, ale nějakým zázrakem se mi povedlo vzeptřít a nakonec jsem vlezl na malou střížku a stál jsem pevně nohama na ní.
Srdce mi bilo o sto šest a dodnes si pamatuju, že se mi docela ruce třáslý. Já jsem takových akcí totiž v životě neměl mnoho, ale motivace byla velká. Ikdyby na nic nedošlo, mohl jsem být se svou láskou celé odpoledne. A tak jsem se natáhnul, co to šlo a zapřel jsem se rukama o malé okénko. To zýchodové okýnko bylo sklápěci a většinou otevřít nešlo zcela. Ale Verča jako správný technik veděla, jak okýnko vykloubit z pantů tak aby se nepoškodilo, za což a za podobné věci, jí asi dodnes obdivuju. Verunko, zlato moje, čekala celou tu hodinu, co jsem šplhal do prvního patra u toho malého okna a trpělivost se vyplatila. Pomohla mi dostat se dovnitř a táhla mě za ruce jako pytel brambor. Nakonec jsem tam vsoukal. Já 26, téměř 27 letý klacel, který byl v tělocviku z několika různých důvodů osvobozený jsem moc zdatný nebyl a štěstí, že jsem naštěstí byl ohebný, ikdyž nemotorný a že jsem měl jen mírné břicho, které je dnes trochu větší a ty 2-3 cm v pase mi umožnily se tam dostat, ikdyž jsem měl na mále.
Chtěl jsem vykřiknout, nebo něco sdělil a Verča sedíce na kachličkách ukázala prstem před rty: Pšššt! Nebylo třeba mnoho slovo a uvítala měl polibkem. Ten nebyl moc dlouhý, protože bylo třeba se dostat do pokoje. Měla na sobě tenkou mikinu s basketballovým motivem a nějakým nápisem už si nevspomenu a na sobě jemné tenké leginy s takového perfektního materiálu. Chytit ji za boky a pohladit krásnou prdélku bylo jako dostat milion dolarů. Pro zastydlého opožděného puberťáka jako já to byl prostě svátek. Ale jak často psychologové říkají holky jsou o dost vyspělejšího už v dřívějším věku, jak komunikačně, tak v sexu, což se potvrdilo.
Když jsme se asi tak 2-3 minuty pomazlili po krátkém políbeni jsme se museli dostat na pokoj. Naštěstí od WC to byl hned druhý pokoj a tak cesta nebyla komplikovaná. Přestože dohled mívá klíče Verča zamkla. Spoléhali jsme prostě na to, že tam i tak nikdo nepřijde, avšak prevence je důležitá. Situace to nebyla komfortní, protože při pozdějším sexu jsme sténali jako malé koťata. Já jsem s tím neměl problém, protože většinou u toho nevydávám žádné zvuky a pokud tak velice tiché. Ale Verči jsem musel zatýkat ústa nebo ji rychle vrazit jazyk do pusy, aby jenom polohlasně mňoukala, ale byly chvíle, kdy to z logických důvodů nešlo uhlídat třeba, když jsem měl svoje rty v rozkroku mé princezny apod.
Já jsem byl vždycky natvrdlý trumbera, ale Verča ta byla ode mě skoro o 8 let mladší byla v sexu odvážnější ikdyž na ní bylo vidět, že se každou chvíli červená a že má problém prolomit stud. Pak se chtěla zase líbat, nebo si tak sedla do kouta a čekala, že ji pohladím a něco budu povídat. Mžourala očima. U ní to byl zajímavý signál. To gesto jsem pochopil, že je třeba pauzy a že ode mě něco očekává. Byla třeba hodně chápat a dodnes tomu správně nerozumím.
Verča byla panna což její kámošky už dávno nebyly a každý měla už nějakého kluka a to ne jednoho. Verča byla krásná holka, pro mě určitě. Obecně mezi chlapami, kteří byli docela drsní označovali Verču spíše jako průměrnou holku. Mě to štvalo, ale modelka vážné nebyla. A to se mi právě líbilo. Ikdyž je to trochu šovinistický a majetnický pocit, ale měl jsem jistotu, že se líbí menšímu okruhu chlapů a že si ji snad déle udržím. Jak jem později zjistil bylo to vcelku naivní. Ale narozdíl od mého prvního vztahu Verča mi vážně byla věrná po celou dobu, co jsme spolu byli.
Jak to na tom intru bývá měla Very schované nějaké víno. Samozřejmě bílé, protože holky nechtěli prát fleky. Rozlévali si to tam po různých miskách a hrnkách. No prostě lidová tvořivost neznala meze. Já jsem dostal hrnek puntíkatý úzký a ona měla červený se svým monogramem, který dostala z domova. Trocha vína na rozjezd nebyl špatný nápad, ale jelikož jsem toho moc ten den nesnědl už večer mě trochu bolela hlava. Ani nevím, ale střídavě jsme si povídali a líbali se. Dodnes nevím proč. Oba jsme byli nadržení jak stepní koza. I Verča si dva dny dříve o tom povídala po facebooku klientovi v mobilu a různě jsme fantazýrovali a teoretizovali po netu. Až někde do jedné v noci. Ale když se to mělo stát tak jsme oba hledali klíč k tomu, jak to udělat.
Verča měla dlouhé hnědé vlásky mírně vlnité a měla takový obyč šampon jehož vůnu si pamatuju dodnes. Něco jako heřmánek, ale nebyl to heřmánek. Taková lehká vůně, kterou si často pamatujete více než parfém té osoby. hladil jsem ji po vlasech permanentně docela často až ji to pak už štvalo. Ve vlasech a na jejích bocích jsem měl ruce pořád. Jako správný chlap jsem se dávno měl zaměřit na prsa, ale nějak jsem byl prostě zastadlý. Trvalo to asi tak hodinu a jak jsme už měli trochu sucho v ústech, protože jazyk na jazyku nejde mít úplně pořád (a zvláště když se pocucává bílé víno) tak musel přijít bod zlomu. Verča neměla podprsenku a svoje dudlíky měla tzv. na ostro. Což bylo velice good, protože jsem měl stresy z toho, jak ji budu tu podprdu rozepínat a že bude další trapas v řadě. Ejhle nebylo to třeba. Její rozesmáté velké hnědé oči a bílá pleť, která se ani v létě nemohla dobře opálit byla pro mě jako rozbuška. Smála se pořád, ale vždycky se zarazila a pak se smála méně jakoby na něco čekala. Já jsem ji začal hladit po břiše zespoda nahoru a rukou jsem ji vjel po lehce vytahanou mikinu a to zjistění, že pod ní nic nemá a že její dudlíky jsou v pozoru bylo pro mě hotové požehnání. Nějak jsem neměl na to ji svléknout a tak ona vytušila moment a mikina letěla na postel rychlostí světla, ani jsem nepostřehl kdy se to stalo.
Verunka byla skoro anorektyčka. Teda nebyla do opravdy spíše tak na hranici. Na jejich žebrech bych mohl zahrát jako na varhanech a taky že jo, protože ona se pak hlasité smála a když ji to nebavilo tak trošku nadávala, ale generálně to byla holka jako užovka. Pokoušela se opalovat, ale nikdy se to nedařilo spíše ji vyskočili pihy. Byla jako ta typická dívka s historických románů s dlouhými hnědými vlasy a řadou pih. Měla krásné malinkaté prsa, dvojky. Já jsem z toho byl nadšený, protože mě moc velké prsa nevzrušují jako ty mača moje vrstevníky. A na velké balony jsem ani nebyl nikdy stavěný, protože je s níma moc práce. Verča mě všechno naučila a jak je to jindy méně mluvná holka, tak jsem se domluvili, že při sexu si budu požadavky říkat a v tom byla skutečně pečlivá. Jak mělo přijít na dotyky a polibky, tak si děvče, vždycky dokázala povědět co chce. Jak se ji něco nelíbilo hned mě korigovala.
A tak jsem jí líbal krk a jemně olizoval ušní lalůčky. Nějak tak chaoticky nahoru a dolů, ale to tak trvalo asi 20 až 30 sekund. Rychle jsem zklouznul na hrudník a začal ji žužlat bradavky. Malinkaté dudlíky o velikosti asi české koruny. Ona měla bradavky malé jako holka ve vývoji. Někdy jsem si připadal jako pedofil. Ale i dospělí lidé jsou různí. Pocucávak jsem ji dudlíky směrem dovnitř a to se ji nelíbilo. Jasně mi vysvětlila, že sice jemně, ale že ji mám ty bradavky jakoby ohýbat
|
|
|
